O krytí Way s Rowanem, aneb "Mise Amerika"
!English version see and read down on this page!


Pro více foto klikni ZDE nebo vlajku! For more photos click HERE or on flag!

Vše ale začalo výběrem ženicha - Rowan je jeden z nejúspěšnějších psů dnešní doby. Je to nádherný pes se skvělým rodokmenem, kde jeho otec Keegan je žijící legendou (a věřím, že Rowan ho v mnohém předčí, ale to ukáže čas...) a vedle mnoha skvělých ocenění a titulů získal Keegan na AKC Nationals 2008 velice prestižní titul Nejlepší plemeník (Stud dog), a nutno podotknout, že plným právem, neboť jeho potomci jsou té nejvyšší kvality (některé z nich si můžete prohlédnout na jeho stránce s potomky Strana 1, Strana 2, Strana 3). Rowana maminka Dolce je ze skvělého spojení, a má několik krásných a úspěšných sourozenců: bratr Rebus, bratr Blake, sestra Dubh a další sestra Fife). Sama byla nádhernou fenou a zakladatelkou chovu v chovatelské stanici CopperRidge, kde po ní mají několik nádherných potomků. Kde hned první odchov této stanice stál za to - na přímé sourozence Rowana se můžete podívat tady: sestra "Maple", bratr "Quince" a šampionka v agility "Rocket". Zatímco Keegana je doslova "všude plno", protože jako sedmiletý pes má již nesčetně potomků, Rowan je jako čerstvě tříletý pes něco nového! Way byla teprve jeho třetí nevěstou :-) a v Evropě si dokonce drží prvenství.... 

Nicméně po výběru "pana dokonalého" jsme stále měli na vše dost času, neboť Wayinky nejlepší dny měli přijít až někdy na přelomu dubna a května. Člověk míní a příroda mění - oteplilo se, přicházelo pomalu jaro a několik holčiček se rozháralo a s nimi nečekaně i Way! Takže se nám čas na vyřízení všeho rapidně zúžil na několik málo dní! 
Začalo to telefonány do USA, kde jsme s majitelkou Yvette řešili podmínky krytí a s držitelkou Heather naší návštěvu u ní. Rowan totiž po získání AKC šampiona zabrousil v březnu také na výstavy ASCA, kterých se zúčastňoval právě s Heather, a na nějakou dobu je zapůjčen do ch.st. Harmony Hill. Jen malá poznámka na okraj: je několik slavných a obdivovaných psů, kteří se pyšní šampionátem AKC, ale v konkurenci, která na ASCA výstavách je, a pod posuzování specialistů neobstojí, a tak i v pokročilém věku ASCA šampionát postrádají... zatímco Rowanovi se dařilo na ASCA výstavách skvěle - 2x reserve Winners Dog a na poslední (den před naším příletem do USA) získal titul Best of Breed a stal se šampionem ASCA během pouhých 3 výstav! 
Další metou byla rezervace letenek u vhodné společnosti, která by přijala a bezpečně přepravila Way (i nás...). Do poslední chvíle nebylo jasné, kdy přesně odletíme, neboť vše se měnilo téměř z minuty na minutu - zvířata nepřepravujeme, znělo od jedné společnosti; druhého psa už do letadla nevezmeme, přišla zpráva od jiné. Takže nakonec "zvítězila" Lufthansa, pro kterou za peníze není problém nic... Takže nakonec odlet v sobotu ráno (19.3.). 
V čem bude Way cestovat? To byl další problém, neboť na přepravu velkých pejsků máme jen klece, nikoli boxy, ty používáme jen na šicunky nebo naháče... Obvolali jsme několik (desítek) známých, ale odpovědi byly stále stejné - nemám, jedu o víkendu na výstavu nebo mám, ale malou! Takže nakonec dík patří manželům Fridrichovým, díky kterým měla Way velký a prostorný box na dlouhý
let! 
Jelikož moje zkušenosti s cestou do USA jsou nulové, nevěděla sem, co mě čeká ohledně vyřízení víza... Myslela jsem si, že o něj požádám a hned ho dostanu, protože přeci jsem obyčejný bezproblémový občan... ale to jsem se šeredně spletla. Je tu sice možnost bezvízové cesty do US, ale na to je třeba biometrický pas, který se vydává od září 2006, a to můj pas rozhodně nesplňoval - můj byl vydán v roce 2002 a byl navíc ještě na moje jméno za svobodna :-( 
Takže krok jedna - nový pas... středa (16.3.) 9:00hod - telefonát na úřad, s otázkou, za jak dlouho je možné vyřídit nový pas?! "14 dní", zněla odpověď milé paní na druhé straně, "a navíc to bude jen takzvaný rychlopas = zelený s platností 6měsíců za expresní příplatek"! V rychlosti jsem ji vysvětlila situaci a jelikož paní byla opravdu moc milá a ochotná, řekla mi, že když si na americké ambasádě v Praze ověřím, zda na udělení víza bude tento pas stačit, vyřídí mi ho do druhého dne. To už vyzváněl telefon na ambasádě, kde ale "odpovídal" jen záznamník :-( zkoušela jsem to celé dopoledne na několik čísel, které jsem měla k dispozici a NIC! Až kolem 16 hodiny bylo moje volání úspěšné a pozitivní - rychlopas pro vydání víza není problém, ale nemusí se jim pak líbit v USA... to jsem v danou chvíli neřešila a uháněla jsem na úřad za "milou paní", která dokonce předčila všechna moje očekávání, když jsem tam dorazila 15minut před koncem pracovní doby a jelikož jsem byla poslední, paní mi řekla, ať chvíli počkám, že pas budu mít do půlhodinky hotový!!! Nikdy jsem nezažila tak milého člověka na úřadě ... 
Krok dvě - vyplnit formulář, který je potřebný pro domluvení schůzky (pohovoru) na ambasádě a následnému udělení víza... středa 19:00hod - dokument měl asi 50stránek, kde požadovali kromě o základních údajů také pravdivé zodpovězení spousty otázek typu: "Budete v USA provozovat prostituci ANO - NE" ; "Budete v USA distribuovat nebo shánět drogy ANO - NE" ; "Cestujete do USA za účelem teroristického útoku ANO - NE" ; "Jste členem nějaké teroristické organicace ANO - NE" a podobně... Nicméně po dvou hodinách (menší problém byl i s nahráváním fotky, kde jsem se zasekla na dobrých 40minut...) jsem měla přidělené svoje číslo a čas schůzky na PONDĚLÍ ráno, což vzhledem k sobotnímu odletu bylo trochu pozdě! 
Krok tři - zažádat o urychlení pohovoru... středa 21:00hod - žádosti se dá v naléhavých případech jako je nemoc nebo úmrtí přímého člena rodiny apod. urgovat. Takže jsem odeslala email na ambasádu s žádostí o uspíšení pohovoru, kde jsem opět popsala celou situaci a snažila se jim vysvětlit, jak málo času máme a s velkým očekáváním jsem si šla lehnout. 
Ve čtvrtek (17.3.) v 9hodin ráno mi přišla odpověď, že pokud se na ambasádu dostanu do 11hodin, můžou mi schůzku přesunout a odbudu si jí hned ve čtvrtek.... takže následoval Krok čtyři - cesta do Prahy na pohovor. Tady bych chtěla znovu a znovu poděkovat především mému kolegovi v práci, který mě i přes složitou situaci, která panovala, pustil a přetrpěl všechno to hektické období! Honzo, díky! Takže na ambasádu jsem dorazila za pět minut jedenáct a to bez nadsázky!!! Zaregistrovala jsem se a nezbývalo než čekat, neboť na svůj pohovor tu čekalo asi 15lidí přede mnou. Po dvou a půl hodinách čekání jsem s konzulkou u okénka prohodila anglicky pár vět o mé cestě do Států a ta mi s úsměvem řekla, že není problém mi vízum udělit :-) a že mi přijde do tří pracovních dní domů poštou! Takže zase špatně... odlet je přeci v sobotu. Požádala jsem tedy, jestli není jiná možnost si vízum vyzvednout, a jelikož konzulka už znala celou situaci ohledně cesty, řekla mi, že není problém si jej vyzvednout druhý den (pátek!) kolem 13hodiny... Takže posledním pátým krokem byla v pátek (18.3.) opět cesta na ambasádu, odkud jsem si ve 13:40hod hrdě odnášela svůj nový pas s přiděleným vízem! Ještě týž den jsem se s kufrem přesunula do Zhoře, kde jsem vykoupala a upravila Way, aby se svému luxusnímu ženichovi líbila :-), nakrmila pejsky a na malou chvíli zamhouřila oči.... 


SOBOTA 19.3.2011 Den, který má o pět hodin víc, aneb splněný sen číslo jedna!!! 
Budíček v 5:00hod, sprcha, nakládání všeho potřebného a následná cesta na Ruzyni, odkud jsme po osmé hodině ráno odlétali směr Frankfurt v Německu. Odbavili jsme Way i sebe a vydali se na velkou neznámou! Divíte se, že píši "odbavili", "vydali" ... ano, cestovala jsem spolu se skvělým kamarádem Martinem (aby těch Martinů nebylo málo :-))) ), protože když jsem zjistila, co všechno plánovaný výlet obnáší, neskrytě jsem přiznala, že to sama nedám! Při výdeji letenek nám na Ruzyni oznámili, že pro jednoho z nás není v letadle z Frankfurtu do Států místo, že budeme muset využít sedadlo v letadle náhradní, což by ale znamenalo strávit 8,5hodiny během letu každý sám :-( Takže jsme hodinu při cestě do Německa trnuli, ale tam nám ochotný pracovník Lufthanzy rezervaci udělal a my si mohli během cesty povídat, ale bohužel na úkor pohodlí, neboť naše sedačky byly uprostřed řady a místa na nohy bylo pramálo. Myslela jsem si, jak se během letu nevyspím, ale byla jsem plná emocí a očekávání, takže se mi vůbec spát nechtělo. Navíc mi až v letadle došlo, že jsme to zvládli. Popravdě, na začátku týdne jsem tomu nevěřila... Ano, byla tu sice ještě možnost, že nás emigrační nepustí do států (já byla s "divným" pasem více v ohrožení), ale naděje umírá poslední :-) Během letu jsme si hodně povídali, sledovali filmy a také obrazovku s letovým plánem a počítali každý ukrojený kilometr z celkových šesti a půl tisíc. Chvíli nám také zabralo vyplnění formulářů potřebným ke vstupu - Martin díky tomu, že cestoval na bezvízový styk, letiště Newark, New Jersey, USAvyplňoval jen jeden, já s vízem potřebovala dva. K mému velkému údivu těch osm hodin uteklo jako voda a my i s časovým posunem pěti hodin přistávali v 16:00 v New Arku (letiště ve státě New Jersey). 
Vystáli jsme obří frontu na emigrační, kde ke každé z asi třiceti přepážek stálo kolem 40 lidí. Naše obavy se ukázali jako zbytečné, protože milý úředník se jen zeptal na rutinní otázky proč jsme do USA přiletěli a jak dlouho zůstaneme a po naskenování otisků nám dal razítko a byli jsme tam - SPLNĚNÝ SEN číslo jedna - stojím na letišti v USA!!! 
Poslední balvan, který mě tížil byl, jestli Way správně naložili a jestli je v pořádku. Neviděla jsem ji od odbavení na Ruzyni. Po pár minutách už poslíček přivážel bednu s naší holčičkou :-))) celá se vrtěla radostí, že nás vidí a otřes, který způsobil můj padající kámen, museli slyšet i u nás :-) Jediné mínus bylo, že můj "dětský" telefon na amerických vlnách odmítl spolupracovat, takže nadále sloužil jen jako hodinky - navíc jsem na něm čas nezměnila, takže jsme měli přehled, kolik je právě u nás hodin. S Way jsme prošli další kontrolou spolu s německým ovčákem, který rovněž přiletěl z Prahy se svými švédskými majiteli, vyřešili menší problém s nosičem zavazadel a mohlo se jít venčit. Way se proběhla, vyvenčila a my šli hledat půjčovnu aut, neboť Heather bydlí ve městě Harwinton ve státě Connecticut, který je od letiště vzdálený asi 180km. Přesunuli jsme se letištním metro-vlakem (něco mezi metrem a vlakem :-)) na druhou stranu a hledali půjčovnu, kterou nám na letišti doporučili. Nevím, jestli má půjčovna aut National s letištěm nějakou dohodu, ale paní se nás snažila docela dost natáhnout! Takže jsme její nabídku (s přemrštěnou cenou) odmítli a přesunuli se o pár metrů vedle, kde sídlila firma Enterprise
, kterou vřele doporučuji. Velmi milé jednání, skvělé podmínky a velmi přijatelná cena! Jedinou chybu jsme udělali v momentě, kdy jsme odmítli navigaci, protože jsme si mysleli, že to s připravenou tištěnou mapou zvládneme... Zaplatili jsme, vyzkoušeli, že se Way box vejde na zadní sedačky, naskládali kufry do "našeho" nového VW Jetta a vyrazili na další dobrodružství. K mému velkému překvapení jsme od letiště vyjeli tím správným směrem na sever hned napoprvé! To, že nám bude navigace velmi chybět jsme pocítili záhy, kdy značení silnic a směrů je v US totálně odlišné od našeho! U nás vás cedule upozorňují několik km dopředu a mnohokrát na sjezd, odbočku a další, tak tady asi razí heslo "jednou a dost" :-( takže jsme se vlekli po pětiproudé dálnici v pomalém pruhu, předjížděli nás kamiony a všichni troubili o sto šest... A tady sem si zase uvědomila, že tohle bych se svým řidičským umem (jsem amatér!) rozhodně bez pomoci nezvládla! Náš styl jízdy se nám vyplácel až do chvíle, kdy jsem se nedokázala jako navigátor rozhodnout, jestli máme v daný moment sjet a zabloudili jsme :-( Musím přiznat, že pěkně dlouho jsem se nemohla mapy vůbec chytit, městečka mi nic neříkala, na té mapě prostě nebyla!!! Takže náš plán, že do Harwintonu dorazíme ještě večer a najdeme ubytování, ztroskotal. Až v pokročilou večerní hodinu jsme se zase chytili mapy a s velkou radostí jsme zjistili, že jedeme správně. Sice jinudy, než jsme chtěli (po horší cestě) ale stále míříme nahoru na sever a ne někam "do pekla" :-))) Rozhodli jsme se na chvíli si zdřímnout v autě, protože ve 22:00 místního času jsme už byli téměř 22hodin bez spánku a navíc jsme prožili velmi náročný den... Oči jsme zavřeli však jen na chvíli, vzbudila nás ukrutná zima, která šla do auta otevřeným okénkem pro Wayinku :-) takže jsme se probrali a jeli dál. Tentokrát už jsme věděli kde jsme a kudy jedeme. Rozhodli se, že není kam spěchat, že v noci stejně hotel nenajdeme, takže zastávka a spánek až do rána... 


NEDĚLE 20.3.2011 Velké seznamování, aneb splněný sen číslo dvě!!! 
Koblihárna, kam jsme se často vraceli za internetem :-)Vstali jsme časně a urazili zbylý kousek cesty. Do Harwintonu jsme dorazili před šestou ráno, zaparkovali ve středu městečka u koblihárny Dunkin´Donuts, která je ve Státech doslova na každém rohu a je snad oblíbenější než McDonald´s. S Heather byla domluvená schůzka kolem deváté, protože se den předtím vrátila pozdě z výstavy, takže jsme měli čas na procházku po městě a snídani. Bylo sice chladno, ale sluníčko slibovali krásný den. 
Když jsme přijeli k Heather, auto zaparkované před domem plné kokard napovídalo o úspěšné výstavě... Heather byla moc milá již do telefonu a to se při osobním setkání jen potvrdilo. Pozvala nás do svého krásného domu na výbornou kávu s karamelovým sirupem. Všude po stěnách vysely malby jejích krásných australáčků, které pro ni maluje kamarádka, a kokardy získané za cenná vítězství. Dozvěděli jsme se, že Rowan v pátek dokončil ASCA šampiona a to veHarmony Hill australian shepherds velkém stylu, získal také BOB, takže nejvíce z kokard, které jsme v autě zahlédli, bylo právě jeho! Získali jsme cenné a moc zajímavé informace o všem možném i nemožném, povídali jsme si skoro dvě hodiny. Nemohla jsem se však dočkat až "ho" uvidím... Přesunuli jsme se do přepychového kennelu vedle domu, kde pejskům nechybí vůbec nic - vnitřní i venkovní výběhy, kdy venkovní jsou z části betonové a zastřešené a z větší části travnaté, byli plné krásných australáčků, prostě pastva pro oči... ale já čekala jen na toho jednoho - na Rowana! A pak ho Heather pustila k nám. "Je dokonalý" bylo první, co mě napadlo! Zkoumala jsem pohledem každou část jeho těla a nenašla
jedinou chybu! Opravdu!!! Stalo se mi to poprvé, co jsem na psu nenašla nic, co bych mu vytýkala, co by se mi nelíbili nebo mi dokonce vadilo. A vše završil svou báječnou povahou - je aktivní, milý, pozorný, společenský, nevtíravý, prostě S K V Ě L Ý!!! Takže SPLNĚNÝ SEN číslo dvě - Pan pes, ikona, kterou jsme dosud obdivovali jen z fotek či videí z výstav, tu běhá přede mnou, vidím ho na vlastní oči, můžu se ho dotýkat, hladit ho a co víc, on je ještě mnohem lepší než na nastrojených fotkách! Věděla jsem, že jsme nemohli vybrat lepšího psa... Přesto, že Way byla jeho teprve třetí nevěsta, tak hned věděl, proč přijela :-) jeho styl byl sice zvláštní a trochu bláznivý, ale po chvíli se vše podařilo a naše naděje, že budeme mít male Rowanky, se zase posunula o kus dál!!! 
Domluvili jsme si schůzku na pondělní odpoledne a odjeli hledat hotel. Heather nám vytiskla mapu k hotelu, který se nacházel poblíž hlavního města státu Connecticut - Hartfordu, což je z Harwintonu asi další hodina cesty, a vyjeli jsme. Po 20 minutách jízdy jsme se nechali zlákat krásným centrem městečka New Hartford a zastavili jsme, abychom udělali pár snímků. Zabrousili jsme i do obchodu s dárečky, kde jsme se chtěli porozhlédnout. Mentalita američanů je úplně jiná, než na co jsme zvyklí... Normálně, když vlezu do krámu a prodavačka na mě vrhá nepříjemné pohledy, jsem zhnusená, a když mě otravuje svýma otázkama typu "co si přejete?" nebo "můžu vám nějak pomoct?" většinou odcházím. Tady to bylo docela jiné, rozhlíželi jsme se po krámku, přišla k nám starší paní, vtipně zahájila rozhovor. Slyšela, že se bavíme "zvláštně", tak chtěla vědět, odkud jsme. Další otázky směřovaly k účelu naší návštěvy USA a když jsem jí vypověděla celou naší story, takOsudový krámek, jehož milá majitelka nám pomohla s ubytováním (jako kdokoli jiný - v práci, na úřadech...) jen nevěřícně kroutila hlavou, že někdo cestuje kvůli psovi půl světa za jiným psem! :-) Nicméně mimo jiné se divila, že jedeme do hotelu tak daleko. Ale my jsme hledali levné ubytování, kde by nevadila Way! A milá ochotná paní hned zaúkolovala manžela, dceru i paní ze sousedního krámu (pro všechny jsme byli atrakcí :-) ) a obvolala pár ubytování v okolí a napotřetí měla štěstí v podobě motýlku hned za rohem, na výjezdu z městečka. Popsala nám cestu, popřála štěstí a my jeli. Najít motel nebylo vůbec těžké - typická nízká budova u silnice, tak jak jí známe z filmů :-) Indičtí majitelé byli stejně překvapení z důvodů naší návštěvy jako paní z krámku, nicméně nám poskytli na následujících několik dní střechu nad hlavou :-) Bohužel díky tomu, že motel byl vedle lesa, pokrytí Wifi bylo velmi slabé, takže jsme nebyli nonstop připojeni, ale museli jsme jezdit "za internetem" :-) Po krátkém oddechu jsme se vydali na průzkum nedalekého nákupního centra, kde jsme se procházeli a okukovali všechny novoty, také jsme otestovali známou restauraci Applebee´s, kde jsem si opravdu pochutnala na dokonalém krevetovém salátu... a jelikož pokrytí celého nákupního centra signálem bylo super, tak jsme poprvé mohli skypovat domů :-) i přes pokročilou hodinu, která panovala v Čechách, jsem mluvila se svým Martínkem a líčila mu vše důležité. Usínala jsem už cestou zpět na hotel v autě, takže jsem do postele padla ani nevím jak a umřela. 

PONDĚLÍ 21.3.2011 Sněhová kalamita... 
Harmony Hill kennel pod sněhemPřestože nás Heather upozorňovala na to, že má padat sníh, nevěřila jsem, že z krásných 15 °C, dokonale modré oblohy a sluníčka se to během pár hodin změní, ale stalo se. Když jsme se probudili, venku poletoval sníh a když jsme po obědě jeli k Heather, byla už doslova sněhová kalamita!!! Příjezd na samotu Harmony Hill street (ano Heather kennel se jmenuje podle ulice, v níž bydlí :-) ) měl ovšem své kouzlo i pod sněhovou čepicí. Zopakovali jsme krytí, které bylo tentokrát ještě lepší než den předtím, a nechtěli jsme dál zdržovat. Vydali jsme se na prohlídku okolních měst, pro nepřízeň počasí alespoň z auta. Dojeli jsme do sousedního Burlingtonu, kde jsme vyfotili pár zajímavých budov, naobědvali se - já jsem byla rozhodnutá, že když už jsem v USA, tak že ochutnám vše, od hamburgerů přes pizzu až po specialitky :-), takže tady padla volba na McDonald´s, který byl samozřejmě lepší než ten náš :-))) Taky jsme spojili se s domovem, podali jsme hlášení o dalším úspěšném krytí a o zážitcích. 


Já s Way u sochy zakladatele hlavního města Connecticutu HartfordÚTERÝ 22.3.2011 Hlavní město Hartford... Way s Martinem pózují u přírodního jezírka v lese nedaleko našeho motelu
Sníh se pomalu proměnil v déšť, co vlastně ráno už jen v slabé mrholení. Takže jsme se rozhodli projít se s Way po lese, s nímž motel sousedil. Uprostřed lesa se nám naskytl pohled na krásné malé průzračné jezírko a opodál na přírodní vodopády, takže jsme neodolali a i přes slabí déšť se fotilo :-)A ještě před odpolední návštěvou Heather jsme jeli na malý výlet do již zmiňovaného hlavního města Hartford. To už bylo město v pravém slova smyslu (vše, co jsme zatím navštívili, byly spíše větší vesnice - kromě New Arku samozřejmě :-)). Nechyběli vysoké budovy, městský provoz a vše, co k tomu patří. Přes hodinu jsme se procházeli a fotili a fotili a fotili :-) Stále znovu a znovu mě překvapovala povaha američanů, kdy devět lidí z deseti se při pohledu na Way dali s námi do řeči, zeptali se na plemeno, jméno, pochválili, jak je krásná, pohladili jí a nebo se alespoň usmáli! Vůbec nebyli lhostejní Way u sochy indiana kmene Cheyennejako je většina lidí u nás... Nejvíce nás dostal pán v obleku na křižovatce, když jsme čekali na přechodu na zelenou. Přiřítil se z druhé strany, chytil Way kolem hlavy, cukroval na ní, pohladil jí a běžel dál :-) vůbec se jí nebál, jeho reakce byla naprosto spontánní a velice milá! 
U Heather jsme se pak nezdrželi příliš dlouho, jen jsme nechali ty dva, ať si užijí, během toho jsme si povídali a pak jsme odjeli. Z mapy jsme zjistili, že hodinku cesty od motelu je město s názvem Springfield! Moc jsem chtěla vidět, co má skutečné město společného s tím Simpsonovským, takže výlet na další den byl jasný! 


STŘEDA 23.3.2011 Springfield, woooo Springfield ... Springfieldské muzeum
Po sněhu ani památky! Nebylo sice tak krásně slunečno jako v neděli, ale nikdo by neřekl, že tu ležela sněhová pokrývka! Krytí tentokrát proběhlo hned dopoledne a pak jsme opustili na chvíli stát Connecticut a přejeli do sousedního Massachusetts, kde hned za pomyslnou hranicí leží město Springrield. Už u vjezdu do města jsem čekala nějaké žluté postavičky, ale bohužel jsem se spletla. NIKDE po nich nebyla ani památka... ani jediná viditelná zmínka o žluté rodince Simpsonových, která Springfield jisto jistě proslavila! :-( Ale jak jsem později zjistila, USA má celkem pět měst s názvem Springfield (ve státech Massachusetts, Missouri, Illinois, Ohio, Oregon), takže možná jsme jen nebyli v tom správném... možná někdy příště :-))))))))) Nicméně město jako takové moc pěkné nebylo. Líbilo se mi o poznání méně než Hartford. Necítila sem se tu tak úplně v bezpečí... O volání domů nebo testování Burger Kinga, Subwaye a jiném už asi psát nemusím :-))) 


ČTVRTEK 24.3.2011 Loučení , aneb splněný sen číslo tři... 
Martin při loučení s Harmony hill streetA byl tu zase sníh! V trochu menší míře, než předtím, ale byl! Takové výkyvy počasí jsem nečekala... tahala jsem z kufru jeden svetr za druhým a kraťasy stále ležely na dně :-) Když jsme dopoledne přijeli k Heather, Rowan chtěl s Way už jen dovádět a o krytí měl zájem podstatně menší. Ukazoval nám sice, že ví, co po něm chceme, ale zájem klesl - však už si s ní užil až až a pokud se mělo něco podařit, podařilo se to :-) To rozhodlo o našich dalších plánech, takže jsme je nechali běhat ve výběhu, jestli k něčemu došlo, to už nevíme, šli jsme na čaj a pomalu se rozloučit. Když už jsme měli tu možnost, chtěli jsme ještě něco vidět! Takže jsme se s milou a usměvavou Heather rozloučili, já naposled pohladila sladkého Rowana a vydali jsme se do NEW YORKuuuuuuuuuu :-) 
Čím více jsme se blížili dolů na jih, tím hezčí počasí bylo :-) Za jízdy jsem fotila kamiony, ze kterých sem byla úplně vedle, protože miluju ty "americké s dlouhými čumáky"! Nejprve naše cesta směřovala opět do New Jersey, kde jsme si našli levný Dokonalé hasičské autohotel, který byl 40minut od centra New Yorku - Manhattanu... Tam jsme zaplatili poslední noc před odletem, domluvili jsme se, že se ubytujeme později a spěchali jsme "památkařit" protože samotné ubytování bylo možné až po 15hodině a my nechtěli ztrácet čas. Nejvíce jsme byli zvědaví na Sochu Svobody. Bylo pro mě trochu překvapení, že leží ve státe New Jersey, neboť jsem se domnívala, že patří pod New Work! Ale New jako New :-)))) Podle mapy První pohled na Sochu svobody z opačné strany parku svobodyjsme docela snadno našli Park Svobody, který byl ovšem velmi rozsáhlý, takže jsme přesně nevěděli, kde zaparkovat. Jak už to tak bývá, tak jsme zastavili na opačné straně, ale když jsme vystoupili, hned jsme "ji" uviděli - SPLNĚNÝ SEN číslo tři - v dálce se tyčila obrovská zelená postava Socha Svobody, jejíž jeden prst měří skoro 2,5metru. Malý kousek parku jsme prošli a pak jsme se autem přesunuli na druhou stranu, kde byl i trajekt, který převáží turisty z pobřeží na Ostrov Svobody. Tam pejsci nesmí, takže jsme Way nechali odpočívat v autě v chládku a vydali se na prohlídku. Měli jsme štěstí, poslední dnešní trajekt odjíždělnezapomenutelný zážitek za pár minut, takže koupit lístky, rychle kontrolou - stejnou jako je například na letišti, a honem se nalodit. Poprvé se nám naskytl pohled na Manhattan Skyline, ovšem již bez dvojčat - je hrozné, jak ten čas letí, letos to bude od tragédie 11. září již deset let! Trajekt nejprve zastavil na Ellis Islandu, kde je muzeum a jiné. Tam se nám vystupovat nechtělo, takže jsme jen přibrali další turisty a po několika minutách pokračovali na Ostrov Svobody. Čím více jsme se blížili, tím více to na mě působilo... 93metrů vysoký monument... bylo to něco nepopsatelného a spolu s Rowanem to byl pro mě nejsilnější zážitek z celého výletu. Fotili jsme jako diví a rozhodně bylo co! Přálo nám i počasí, bylo krásně slunečno, i když foukal vítr a bylo chladno, lepší než déšť :-) Obhlídka ostrova musela být rychlá, ale přesto stála za to, protože poslední trajekt odjížděl zase zpět na pobřeží....
 Od Sochy jsme se chtěli na chvíli přesunout do centra, ale chytli jsme špatnou dobu (17:00) a příjezdový Lincolnův tunel byl totálně ucpaný, takže jsme strávili víc než hodinu v koloně :-( když jsme parkovali na Manhattanu, již se pomalu začínalo stmívat. Prošli jsme se tedy jen kousek než se setmělo a další kousek za tmy - a i blikání světel a reklam se mi moooc líbilo :-) poslali jsme domů Newyorské pohledy a vydali se do hotelu, kam jsme dorazili po 22hodině.

PÁTEK 25.3.2011 Balíme a odlétáme, aneb splněný sen číslo čtyři (alespoň částečně)...
Nádherný Central ParkRáno jsme si opravdu přivstali, abychom před odletem viděli co možná nejvíc. První zastávkou byl Central Park. Kousek krásné přírody uprostřed velkoměsta! S rozlohou 3,41 km2 je to největší městský park v USA, který ročně navštíví tak 25 milionů lidí! Bylo nepopsatelně vzrušující vidět všechna ta místa, která známe pouze z filmů. Mělo to takové zvláštní kouzlo, člověk skoro čekal, že zpod mostíku vyletí hejno holubů a mezi nimi vyběhne malý
Kevin McCallister (Macaulay Culkin)... dokonce jsme viděli i proslulý hotel Plaza... Tady jsme strávili více než hodinu a prošli větší polovinu parku :-) Potkali jsme nesčetné množství lidí se psy, takže tady snad poprvé Way nebyla za atrakci :-)Pod Empire State Building :-) Poté jsme se po 5.Avenue přesunuli do samého centra, zaparkovali na hlídaném krytém parkovišti (respektive nám auto zaparkovali místní pracovníci, ne snad proto, že by to Martin nezvládl, ale prostě to tady tak chodí :-) jen odevzdáte klíče výměnou za lísteček a o nic se nestaráte, to samé při vyzvednutí auta...) a jali jsme se plnit další sen - SPLNĚNÝ SEN číslo čtyři - Podívat se na Westminster dog show do Medison Squere Garden!  Ten se nám alespoň z části vyplnil, když jsme stáli uvnitř vstupní haly. Pochopitelně, výstavu jsme o měsíc propásli, ale "dýchala" na nás v podobě fotografií a plakátů uvnitř haly. Třeba si sen splníme celý někdy příště :-) Poté jsme více než dvě hodiny chodili Medison Square Gardenpo centru Manhattanu. Viděli jsme slavnou Empire State Building, což je 102patrová budova, která přes 40let byla i nejvyšší budovou světa. Nyní je nejvyšší budovou New Yorku a třetí nejvyšší v celých Spojených Státech! Je rovněž velice slavná - jistě každý znáte film King Kong ;-) a jiné...  Prošli jsme i velký kus slavné Brodwayi, která je jednou z mála ulic, jenž nedodržuje přísný pravoúhlý systém newyorkských veřejných komunikací.  Bohužel naše kroky směřovali na opačnou stranu, než je slavné Brodwayské divadlo. Posledním dosud neochutnaným jídlem bylo americké KFC, které jsem si užila při odpočinku v Medison Square parku, kde mi veverka ochutnávala bramboru z ruky (ochočené veverky jsme viděli už ve Springfieldu a vůbec, všude jich bylo plno)! Také jsme se chtěli podívat na slavnou Wall street a sochu Rozzuřeného býka... To byl ovšem v pátečním poledním provozu trochu problém, navíc jsme se trochu zamotali, kdyžZvláštní budova s trojúhelníkovým půdorysem - úspora místa :-) jsme dali na radu jednoho z kolemjdoucích, který nám poradil, že na Wall street se dostaneme kolem New Yorské univerzity a přes Čínskou čtvrť . Viděli jsme sice další kus Manhattanu, ale najednou jsme se octli na Brooklynském mostě, který spojuje dvě části New Yorku a to Manhattan a Brooklyn a je jedním  z nejstarších visutých mostů v USA. Má délku 1825m a byl dokončen po 13letech stavby. Ale protože jsme měli ještě trochu času, hned za ním jsme se však otočili a po na Býka jsem se moc těšila :-)Manhattanském mostě jsme uháněli zpět. Po chvíli jsme kýžené náměstí s býkem i ulici Wall street našli. Wall street je sídlem americké burzy a mnoha dalších bohatých firem. Já jsem byla nejvíce zvědavá na slavnou sochu Charging Bull - Rozzuřený býk, která se objevila v mnoha a mnoha filmech a například v Čarodějův učen (novější a moc povedený film) dokonce obživla. Překvapila mě svou velikostí a přestože byla doslova obsypána turisty, tak jsem neodolala se a musela jsem se vyfotit vedle ní. Přišlo mi trochu zbytečné šplhat nahoru na býčí krk a dosti ujeté dotýkat se obřího penisu či varlat jako mnozí turisté, ale foto na památku jsem chtěla! Pak jsme se Manhattanem rozloučili a po Brooklynském mostě jsme opět přejeli do Brooklynu. Tady už jsme nikde nestavěli, jen fotili za jízdy. Na Letiště JFK jsme dorazili přesně na čas, abychom stihli vrátit auto a metro-vlakem se přesunuli do našeho terminálu. Tady jsme odbavili Way a připravili se na dlouhou cestu domů.

letiště JFKSOBOTA 26.3.2011 Šťastný návrat domů...
K našemu velkému překvapení, cesta zpět trvala "pouhých" šest hodin, ale díky časovému pětihodinovému posunu vlastně 11 :-) Protože jsme odlétali v pátek v 18hodin místního času, letěli jsme největší část cesty za tmy, takže jsme oba podřimovali. Cestovali jsme doslova obřím letadlem (největší, jaké jsem kdy na vlastní oči viděla), které nebylo plně obsazené, takže po usazení všech pasažérů jsme si mohli vyměnit svá místa za pohodlnější více vpředu s větším prostorem :-) Stejně jsme většinu cesty prospali a časně ráno jsme se probudili před přistáním ve Frankfurtu. Tam jsme čekali téměř tři hodiny na let do Prahy. Během toho jsme viděli i Way, ujistili jsme se, že ji nakládají do správného letadla a že je naprosto v pořádku, takže poslední kousíček cesty jsem už cestovala s naprosto lehkou hlavou a moc jsem se těšila na všechny po příletu. Na Ruzyni nás očekávali naši nejbližší, následovalo vítání a společný oběd, abychom všem stihli vypovědět to nejdůležitější :-)

Co říci závěrem? Co dodat nyní, 30 dní po našem návratu domů, kdy už víme, že "Mise Amerika" byla úspěšná a Way očekává miminka? Snad jen, že když má člověk kolem sebe spolehlivé lidi a opravdové přátele, zvládne všechno :-) Nyní už jen držíme palce Way, aby "upekla" co nejkrásnější děti (takové jako ona umí :-) ), na které se už strašně těšíme :-)
Já za sebe děkuji všem, kteří se podíleli na splnění mých čtyř snů, a bez kterých by to skutečně nešlo! DÍKY VŠEM!!!!!!! Čtenářům, kteří se prokousali až sem, děkuji za přízeň a těším se na ohlasy :-)))

Martina Švecová, 23.4.2011,
poslední aktualizace 23.4.2011 ve 03:00hod

 

Počítadlo.cz - Statistika návštěv této stránky :-)
 
 

How was Way mated with Rowan, our trip to America

Everything began to choice perfect dog for Way- Rowan is one of the most successful show of our time. It's a beautiful dog with a great pedigree, his father Keegan is a living legend (and I believe that Rowan surpasses it in many ways, but time will tell ...) and next to many great awards and titles he won in the AKC Nationals 2008 highly prestigious title "Best Stud dog, and it should be noted that, rightly, because his kids are of the highest quality (some of them you can check out his site on KIDS pages). Rowan's mother Dolce is from great cross, and has some beautiful and successful siblings: Rebus, Blake, Dubh and Fife). She was a beautiful female founder of CopperRidge kennel. And they have after Dolce a lot of nice kids. And her first offspring were Rowan and his siblings :Maple, Quince and champion in agility Rocket. While Keegan is literally "everywhere" because as a seven-year dog already has numerous offsprings, Rowan is a fresh three-year dog offering something new! Way was only his third bitch :-) and the first from Europe ....

However, after selecting "Mr. Perfect" We still have enough time for everything, since Way's best days had come up at the turn of April and May. Man proposes and nature change - warmed up, came spring and a few girls come to "their season" and of course Way also! So our time to process all rapidly narrowed to a few days! 
It started with calls to the U.S., where we dealt with the owner Yvette conditions of cover and  with the holder Heather we planed our visit with her. Another step was booking tickets for an appropriate company, which would receive and safely transported Way (and us ...). The last time it was unclear exactly when we leave, because everything changed almost minute by minute - do not carry animals, it sounded from one company, second dog you do not take to the plane, a message came from another. So finally "won" Lufthansa, for whom for money nothing is problem ... And finally depart on Saturday morning (March 19). 
In What Way will travel? That was another problem, because for big dogs we have a cages, not the boxes. We called to several friends, but the answers were always the same - I can´t, I'm going to show on the weekend or I have, but the small one! So in the end thanks Mrs. Fridrichova for a big and comfortable box for Way long flight!
Becuase my experiences with travelling to the U.S. are zero, I did not know what to expect regarding visa processing ... I thought I'd ask for visa and get it right, because after all I am an ordinary citizen without trouble ... but I was sadly mistaken. While there is the possibility of visa-free travel to U.S., but it should be a biometric passport to be issued in September 2006, and mine was issued in 2002 and was also still in my maiden name :-( 
So step one - a new passport ... Wednesday (March 16) 9:00 am - call the office, the question of how long it is possible to arrange a new passport? "14 days" was the reply nice lady on the other hand, "and in addition it will be "fast passport" valid for six months and costs express fee"! Very quickly, I explained the situation about Way and since the lady was really nice and helpful, told me that when the U.S. Embassy in Prague confirmed "Fast passport" is enough for visa,  she will make me new passport  the next day. That's phone rang at the embassy, ​​but which "fit" only machine :-( I tried all morning to a few numbers that I had available, and NOTHING! After about 4:00 pm, my call was successful and positive - Fast passport is for issue a visa not problem. I raced to the office to find "nice lady", which even surpassed all my expectations when I arrived there 15 minutes before the end of working hours and because I was last today, lady told me "wait a moment, that the passport will be ready in half an hour!". I have never seen so beloved worker in the office ...
Step two - fill in a form that is required for an appointment (interview) at the embassy and subsequent visa ... Wednesday 19:00 pm - The document was 50 pages, requesting the addition of basic information, the correct answer lots of questions like: "You operate in the U.S. prostitution YES - NO" "You may distribute U.S. hunt for drugs or YES - NO", "Travelling to the U.S. to terrorist attack YES - NO "" Are you a member of any terrorist organicace YES - NO ", and so many question like this... However, after two hours (less a problem with uploading photos, where I was stuck for good 40 minutes ...) I was assigned its own number and time of the meeting on Monday morning, which was due to Saturday departure a bit late! 
Step three - the request to speed up the interview ... Wednesday 21:00 am - applications can be in urgent cases such as illness or death of an immediate family member, etc. So I sent an email to the embassy with a request to speed up an interview, where I continued to describe the situation about Way and tried to explain them that not so many time here is to bring Way to Rowan :-)
On Thursday (March 17) in 9:00 am the answer came to me from Embassy - I have to come into the Embassy  to 11:00 am and thay can move my interview .... so followed Step four - trip to Prague for an interview. So I went to the Embassy at five minutes to eleven, and it is no exaggeration! I registered and had no choice but to wait wait wait and wait, because here were 15 people before me to waiting for their interview here. After two and a half hours I was waiting at the window with the consul. I said a few English phrases why I want to go to the States and she told me with a smile that is a problem :-) give me a visa and told that it will come within three working days by post to home! Wrong again!!! Departure is after all on Saturday. So I asked if there is no other option to pick up a visa, and as Consul already knew the situation on the way, she told me that there is no problem to pick it up the next day (Friday) about 1:00 pm ... So the last step was travel on Friday (March 18) back to the Embassy, ​​from where I went at 13:40  with my new visa! Later that day I moved to my mother house, where I bathed and groomed Way, feed the dogs for and sleep a little
...

Saturday, March 19, 2011 Day with five hours more, or The number one dream come true!
Wake-up at 5:00 am, shower, all necessary put into the car and go to the airport, from where we flew after eight o'clock in the morning to Frankfurt in Germany. We checked Way and ourselves well and began the great unknown! Is it any wonder that I write 'WE', ... Yes, I traveled with a great friend Martin (not my husband), because when I find out what planned trip entails, I said that I can´t do it alone! U pon the issue of tickets at the airport told us that for one of us on the plane from Frankfurt to US isn´t seat that we have to take a seat in the aircraft spare, it seems we have to spend 8.5 hours during the flight alone :-( So we are at trnuli trip to Germany, but there are workers of Lufthanza booking good seats and we could talk during the trip, but unfortunately at the expense of comfort, because our seats were in the middle row and legroom was little. I thought, as the flight's sleep But I was full of emotions and expectations, so I do not want to sleep. In addition to the plane I realized that we did it. In fact, earlier in the week I do not believe ... Yes, although there was still a possibility that emigration will not let us to the States (I was with a "green" passport more at risk), but hope dies last :-) During the flight we talked a lot, watching movies and screen with flight schedule and counted every cut of a more than 4000 miles. W hile we worked on filling in forms - Martin because of visa-free travel, filled only one, I need two. To my surprise, those eight hours are already over and we with time lag of five landed at 16:00 pm in Newark (airport in New Jersey). 
We stood in a giant queue of emigration, where in each of about thirty desks stay about 40 people. Our fears proved unnecessary, because the nice officer just asked a routine question of why we arrived to the U.S. and how long they stay, and after scanning fingerprints gave us a stamp and we were there - the number one dream come true - I stand at the airport in the U.S. ! 
The last boulder, which weighed heavily on me was, if properly loaded Way, and if everything is in order. I have not seen it from the check at the airport in Prague. After a few minutes later a delivery boy bringing the box with our little girl and she was shaking herself :-))) happy to see us and falling stone from my heart must have heard in our country too :-) Only my phone don´t accept U.S. waves, so I didn´t chang the time on it, so we keep track how many hours is in Czech. We went through more scrutiny with Way, also one German shepherd travel in the same plane, also arrived from Prague with his Swedish owner, and we resolve a minor problem with luggage racks and could walk with Way. Way was running outside and we were looking for car rental, becuase Heather lives in Harwinton, Connecticut, it is from the airport located about 180 km. We moved the airport with metro-train (something between a subway and train :-)) on the other part and start looking for a rental, which we recommend at the airport. I do not know if the car rental National have some deal with Airport, but the lady tried to offer us so high prices! So we refused her (with an exorbitant price) and move to next door, where was the company Enterprise, which I highly recommend. Very nice meeting, great conditions and very very reasonable price! The only mistake we did - we refused to navigation (GPS), because we thought that have map and we can travel with it ... We paid, try that Way´s box fits on the rear seats, suitcases stacked in "our" new VW Jetta and set off on another adventure. To my great surprise, we drove from the airport in the right direction to the north the first time! The fact that we refused GPS was very big mistake we felt early, when the road markings and trends in the U.S. is totally different from ours! In Czech are signs few miles ahead and they alert you many times before you go down from highway, before turning and others but here only once :-( so we trailed very slow in the five-lane highway, overtaking by trucks and all sounded to us. And Here I have again realized that this is the reason why Martin travel with me, bacuse my driving isn´t the best (I'm an amateur!) so I can´t did not manage without help! Our style of driving, we paid out until the moment when me as navigator could not decide whether we have at the moment We go off and get lost :-( I must say that a long time I could not grab the map - I can´t see villages we passed on map - nothing! So our plan "arrive to Harwinton same evening and find accommodation" failed. After one hour we caught up again maps with great joy, we found that we are going right :-) We decided f or a moment to take a nap in the car, because at 22:00 local time we were almost 22 hours without sleep, and we had a very busy day ... We closed eyes for just a moment, however, woke us cruel cold that went into the car by window open for Way :-) so we drove againg. This time we knew where we are and where we go :-) We said we are not hurry, because in the night we can´t find any hotels so we stop and sleep till morning ... 

Sunday, March 20, 2011 Big familiarization , or The number two dream come true ! 
We wake up early and traveled last part to Heather . To Harwinton We arrived before six in the morning , parked in the center of town near Dunkin'Donuts , which is in the States really at every corner and it is perhaps more popular than McDonald 's :-) We had appointed a meeting about nine o'clock , because the day before Heather returned f rom the show very late , so we had time to walk around town and for breakfast . Now was cold , but sun promised a beautiful sunny day . 
After we came to Heather, her car parked in front of us was full of rosettes it´s hinting successful show ... Heather was very nice on the phone and our meeting just confirmed it. She invited us into their beautiful home for a great cup of coffee with caramel syrup. All over the walls were full of beautiful paintings of her aussies and rossettes gained valuable victory. S he told us that Rowan on Friday become ASCA champion and finished it in style, won BOB, so most of the rosettes, which we saw in the car, were his! We got so much valuable and interesting information about everything, we talked for almost two hours. But I could not wait for "him" ... We moved into the luxury kennel near the house where the dogs missing anything ... but I just waited for one dog - Rowan! Heather let him out.... "He is perfect" was the first thing I thought! I researched overview of each part of his body and I can´t find a single mistake! Really! And all completed his wonderful character - he is active, kind, sweet, amazing, just P E R F E C T!!! So dream come true number two - Mr. Dog, the icon, which we have admired only from photos or videos from the show, now runs in front of me, I see him with my own eyes, I can touch him, caress him, and what's more, he is much better than on photos! Now I know we could not choose a better dog ... Nevertheless, Way was his the third bitch, he knew why she came :-) Although his style was strange and a little crazy, but after a while everything successfully was done and we hope that we will have a small Rowans ! 
We arranged a meeting for Monday afternoon and went looking for a hotel. Heather gave us a map to the hotel, which is located near the capital city of Connecticut - Hartford, Harwinton which is probably one hour journey, and we left. After 20 minutes of driving, we saw beautiful town New Hartford, and we stopped to take some pictures. We also resurfaced in the Gift´s shop, where we wanted to look around. The mentality of Americans is completely different than what we're used to ... Normally, when I go to the store in Czech and the worker looks to me unpleaseant, I am disgusted, and when worker annoys me with qustions "what do you want?" or "Can I help you?" I ´m usually leaving. Here it was very different, we were looking in the shop, elderly lady came to us an and funny conversation started. Heard that we are discussing "strange" and wanted to know from where we are. Other questions were directed to the purpose of our visit to the U.S. and when I terminated her our whole story, so (like everyone else - at work, authorities ...) just shook her head in disbelief that someone travels halfway around the world because of the dog for another dog! :-) However, she was surprised that we are going to the hotel so far. But we're looking for cheap accommodation, where accepted Way! A very nice lady gave tasks to her husband, daughter and woman of a neighboring store (for all we were the attractions :-)) They called a couple of accommodation and give us address of one motel in the same town (New Hartford). She described to us the way, wished good luck and we went. Find motel was easy - a typical low building next to the road, as we know it from movies :-) Owners were from India and they were surprised because of our visit like lady in the shop, however, provide us with the next few days, a roof over your head :-) Unfortunately, due to that the motel was next to the forest, WiFi was very weak, so we haven´t nonstop internet, but we had to ride "on the internet :-) After a short rest we set out to explore the nearby shopping center where we were walking around and all watching everything new , we also tested the well-known restaurant, Applebee's, where I really enjoy the perfect shrimp salad ... and signal for internet was great, so we could first "skype" to home :-) Despite the advanced hour, which prevailed in the Czech Republic, I spoke to my Martin and I told him all important. I've slept on the way back to the hotel in the car, so I fell into bed and do not know how I "died" :-) 

Monday, March 21, 2011 Snow Day ... 
Although Heather warned us before snows , I did not believe that beautiful 15 degrees Celsium , perfect blue sky and sun will change during the few hours , but it happened . When we woke up , the snow flew outside , and after lunch we went to Heather , here was literally snow calamity ! 
But when we arrived to Harmony Hill Street ( yes Heather´s kennel is named after the street in which they live :-) ) it was beautiful view - everything was under the snow . We repeated the cover , which this time was even better than the day before , and we did not want to stay a long time . We gone to see t owns in neighbourhood , because of the weather we wathc it just from the car . We arrived in neighboring Burlington , where we took pictures of some interesting buildings , have lunch with - I was determined that while I'm in the U.S. I will taste everything from hamburgers over pizza to all specials :-) , so here's the choice fell on the McDonald ' s, which was obviously better than ours :-))) We have also teamed up with the home , we have submitted reports on another successful coverage and experiences. 

Tuesday, March 22, 2011 The Capital City - Hartford ... 
The snow slowly turned to rain , and morning was only a weak drizzle . So we decided to walk with Way in the woods , with which adjoined the motel . In the middle of the forest greeted us look at a beautiful little crystal-clear lake and nearby natural waterfalls , so we could not resist , despite the light rain taking pictures :-) And before the afternoon visit of Heather we did little trip to the capital Hartford . It was already a town in the true sense (everything we have already visited it was like the village - except Newark of course :-)) Not lack high buildings , city traffic and all that goes with it . Despite the hour we were walking around and taking photos and taking photos and taking photos :-) Again and again and again surprised me character of Americans , when nine out of ten people was looking at Way, start speak with us , asked the breed , name , said she is beautiful , touch her, or at least smile ! They were not indifferent like many people in Czech ... We were in shock (in a good way) about guy in a suit at a crossroads as we waited for the transition to green . Came from the other side , grabbed Way around the head , was nice to her , stroked it and go away :-) not afraid of her , his reaction was totally spontaneous and very nice ! 
With Heather we not stay too long , we just let enjoy Way with Rowan, during which we talked and then we left . From the map we found that an hour's drive from the motel is a town called Springfield ! I really wanted to see what a real city has together with The Simpons city. S so a trip fot the next day was here! 

Wednesday, March 2, 2011 Springfield, Springfield wooo ...
No sign of snow! It was not as beautiful as the sunshine on Sunday, but nobodywould say that there was snow! 
Mating we did this time at the morning and then we left for a while Connecticut and crossed into neighboring Massachusetts, where lies the town Springrield. Already at the entrance to town, I waited for a yellow persons, but unfortunately I was wrong. No one's been no sign of them ...Not a single mention of a visible yellow family The Simpsons - due them become Springfield famous! :-( But as I later discovered, the U.S. have five cities named Springfield (in Massachusetts, Missouri, Illinois, Ohio, Oregon), so maybe we're just notin the right ... maybe next time :-))) )))))) However the city itself wasn´t very nice. I liked considerably less than Hartford. I did not feel there is quite safe ... That we call home or testat Burger King and Subway I probably do not have to write :-)))

Thursday, March 24, 2011 Farewell, or The number three dream come true... 
And there was snow again! The slightly lesser extent than before, but it was! Such weather I expected ... I pulled out of the trunk one jumper after another, and shorts are still lying at the bottom :-) When we arrived the morning Heather Rowan and Way wanted to just play and interest coverage was considerably smaller. He showed us though, he knows what we want from him, but interest dropped - but if something good happened, it was done :-) It decided on our future plans, so we let them run in range, if something has happened between them, that we do not know, we went for tea and slowly say goodbye. When we had the opportunity, we wanted something to see! So we have to said goodbye to nice and smiling Heather, I last touched sweet Rowan and we went to NEW YORK :-) 
The more we approached down south, the weather was nicer :-) I photographed while driving trucks, of which I was completely fall in love, because I love "America's long noses" in Trucks! First directed our way back to New Jersey, where we found a cheap hotel, 40 minutes from downtown New York - Manhattan ... There we paid last night before departure, we agreed that you stay later and we rushed "sight-seeing" because an accommodation was possible after 15 hours and we did not want to waste time. We were most curious about the Statue of Liberty. It was a little surprise for me, it lies in the state of New Jersey, because I felt that belongs to the New Work! But New as New :-)))) The maps are quite easy to find Freedom Park, however, was very large, so we know exactly where to park our car. As it happens, so we stopped on the opposite side, but when we got out, now we saw"her" - dream come true number three - in the distance loomed a huge green figure of the Statue of Liberty, of which nearly one finger measured 2.5 meters. A small piece of the park, we passed and then we moved away to the other side, where he was the ferry that transporting tourists from the coast of Liberty Island.There are not dogs, so we left the Way to relax in the shade in the car and went on tour.We were lucky, the last ferry left today for a few minutes, so buy tickets quickly scrutiny - the same like at the airport and to board quickly. For the first time we greeted view of the Manhattan Skyline, but without The Twins - is terrible, how time flies, this year it will be 10 years from tragedy at 11th September! Ferry first stopped at Ellis Island, where the museum and others. There we did not want to stand out, so we just took an additional tourists and after a few minutes, went to Liberty Island. The more we approached, the more it worked for me ... 93 meters high monument ... It was something indescribable and, with Rowan, it was for me the most powerful experience of the whole trip. As we took photos and there was certainly surprised what! We wish the weather was beautifully sunny, although it was windy and cold, better than rain :-) Reconnaissance of the island had to be fast, but it was worth it because the last ferry back on the left coast .... After Statue we wanted to move to the center of Manhattan, but we caught the wrong time (5 pm) and incoming Lincoln Tunnel was totally blocked, so we spent more than an hour in a traffic jam :-( when we parked in Manhattan, has slowly started getting dark. We walked just a bit before dark. But in the dark  - even flashing lights and advertisements, I liked it :-) So we sent New York postcards to home and went to the hotel where we arrived after 10pm.

Friday, March 25, 2011 We pack and fly away, or The number four dream come true (part of dream :-) ) ...
In the morning we got up early, before leaving we want to see as much as possible. The first stop was Central Park. A piece of beautiful countryside in the middle of the city! With an area of ​​3.41 square kilometers is the largest city park in the U.S., which annually visit the 25 million people! It was indescribably exciting to see all the places that we know only from movies. It's such a special charm, one almost expected to fly out from under the bridge and a flock of pigeons between them runs a little Kevin McCallister (Macaulay Culkin) ... We even saw the famed Plaza Hotel ... Here we spent more than an hour passed, and over half of the park :-) We met countless people with dogs, so perhaps there was a first time that Way wasn´t attraction :-) Then we go at 5.Avenue and moved to the center, parked in a guarded garage (or a car parked our local staff, not because it could not handle that Martin, but it is just so here goes :-) just hand over the keys in exchange for a ticket and nothing you do not care, do the same when picking up the car ...) and when they are to fulfill another dream - a dream fulfilled number four - Look at the Westminster Dog Show in Madison Squere Garden! It was only a part of the dream, because of course, the show we missed a month, but the "breathing" for us in the form of photographs and posters inside the hall. Maybe the dream will complete next time :-) The Garden hall is very very beutiful! Then we are more than two hours walk in downtown Manhattan. We saw the famous Empire State Building, which is 102stores building, which over 40 years was the tallest building in the world. Now is the tallest building in New York and the third highest in the United States! It is also very famous - you all know the movie King Kong and other ... ;-)We went through a part of the famous Broadway, which is one of the few streets that does not comply with strict rectangular system of public roads of New York. Unfortunately, our walk was to the opposite side is the famous theater Brodway. The last meal I tasted was American KFC, which I enjoyed while relaxing in Madison Square Park, where I tasted the potato with squirrel out of my hand (squirrels we've seen in Springfield and everywhere there were plenty!) We also wanted to see the famous Wall Street and the statue of a Charging bull ... It was, however, in Friday's midday service a little problem, and we are a bit tangled when we put them on the advice of a passer-by who told us that on Wall Street to get around New York University and through Chinatown. While we saw another piece of Manhattan, but suddenly we found ourselves on the Brooklyn Bridge, which connects two parts of New York -Manhattan and Brooklyn and is one of the oldest suspension bridges in the U.S.. It has a length of 1825 and was completed after 13 years of construction. But because we had a little more time behind the Bridge, we have turned to the Manhattan Bridge, we dashed back. After a while we desired square, and the Bull of Wall Street were find. Wall Street is the headquarters of the American Stock Exchange and many other rich companies. I was most curious about the famous statue of Charging Bull, which appeared in many, many movies and such in The Sorcerer's Apprentice (a recent and very good movie) even came to life. I was surprised by their size and although it was virtually imbanking tourists, so I could not resist and I had to take a picture next to it. It seemed a bit pointless to climb up on the bull's neck and traveled quite touching a giant penis and testicles, like many tourists, but the photo for memories I wanted! Then we said goodbye to Manhattan and crossed the Brooklyn Bridge,and gone back to Brooklyn. Here we did not build anywhere, just taking pictures while driving. At JFK, we arrived right on time, we managed to return the car and the metro-train moved into our terminal. Here we cleared Way and prepared everything for the long journey home.

Saturday, March 26, 2011 Happy homecoming ...
To our surprise, the journey back took "only"six hours, but due to
five-hour time difference it was in total 11 hours :-) As we left on Friday at 18 hours local time, we flew most of the way in the dark, so we both slept. We literally traveled the giant plane (the largestI've ever seen with my own eyes), which was not fully occupied, so the settlement of allpassengers, we were able to exchange seats for more comfortable up front withmore room :-) Just most of the way we sleep and early morning we woke up beforelanding in Frankfurt. There we waited almost three hours on a flight to Prague. During this time we have seen our girl Way, we make sure that it loaded onto the correct plane and it is perfectly fine, so the last bit of the journey I have traveled to quite a light head and I was looking forward to all upon arrival. At the Airport we expect our closest family. We did lunch together, we spoke about the most important things fromour trip :-)

What to say on the end? What can I say now, 30 days after our return home, when we know that the "Mission America " was a successful and Way expects puppies? Perhaps just that when you have reliable people around you and true friends you can do everything :-) Now we just keep our fingers crossed for Way to "bake" the most beautiful children (such as she can :-)), which we are already looking forward very much:-)
I for one thank all who participated in realizing of four of my dreams, and without which it really was not! THANK YOU !!!!!!! Readers who it through this far, thank you for your patronage and look forward to feedback :-)))

Martina Švecová
Last update April 30, 4:00 pm