Častou otázkou bývá kdy je nejvhodnější doba pro začátek nácviku výstavního postoje a jak často  výstavní postoj cvičit?! Osobně si myslím, že vše začíná již u zkušeného chovatele v ranném věku štěňat. Já sama štěňata beru na stůl pravidelně již od 4-5 týdnů věku. Sice to ještě není za účelem výuky výstavního postoje, ale například kontrole a čištění  uší, stříhání drápků, kontrole zubů a podobně. ( článek o ÚPRAVĚ UŠÍ a JINÉHO najdete ZDE).V této době, až do doby odběru, štěňata dávám na stůl několikrát týdně. Probíhá první koupání a fénování, tedy mnoho příležitostí, proč dávat štěňátko na stůl, aby si na to zvyklo jako na zcela běžnou součást svého života. Je potom pro nové majitele mnohem jednodušší začínat se štěnětem nácvik výstavního postoje, když už štěňátko je zvyklé na tuto manipulaci od chovatele. Mimo manipulace se štěnětem od chovatele doporučuji, aby s podáváním případné odměny a „osaháváním“ štěněte začali i ostatní příslušníci rodiny i návštěvy.

Když si štěně přinesete domů, nechte ho nejprve 1-2týdny aklimatizovat a potom začněte s jeho výchovou – a přípravou, ať nauky výstavního postoje, tak chůze na vodítku, ukazování zoubků i dalšího.

Před vlastním nácvikem, si udělejte malý výlet na nějakou výstavu, a tam se podívejte jak vlastně výstavní postoj má vypadat. Zjednodušeně řečeno: Základem je správné postavení  předních i zadních končetin, a tím dosažení rovného hřbetu. Proto, aby hřbet při postoji  byl rovný, není dobré při nácviku postoje ani při samotném vystavování brát psa pod břichem. Tímto docílíte podsazení obou párů končetin pod tělo a vyhrbení hřbetu, což je nežádoucí. Přední končetiny by měly být v zákrytu, jejich srovnání docílíte například tím, že psa nadzdvihnete pod hrudníkem. Překontrolujete zda je hřbet rovný a zadní končetiny posunete mírně dozadu. Přičemž je možné, aby obě zadní končetiny byli ve stejné vzdálenosti, nebo jedna končetina (ta od Vás vzdálenější – tedy ta blíže k rozhodčímu) byla zakročena více dozadu než druhá, pro lepší stabilitu psa při horším zauhlení. Pomocí vodítka, nebo rukou mírně vytáhneme krk, aby hlava měla požadované „hrdé a arogantní“ nesení, tak jak nám říká standard. Závěrem překontrolujeme ocásek, zda je přehozen přes hřbet psa. Jedinci, kteří mají standardně vysoko nasazený ocas, dobrou výchovu s temperamentem a hrdou povahou nemívají problémy s držením ocásku. Psům, kteří ještě projevují náznaky strachu ( mladý jedinec na začátku vystavování apod.) nebo jedincům s níže nasazeným ocasem, jenž mají tendence dávat ocásek dolů, musíme ocásek v průběhu vystavování i nácviku přidržovat ve správné poloze.

Znovu připomínám obrnit se trpělivostí a myslet především na to,  že v „pravidelnosti je síla“. Doporučuji ze začátku častý a velmi  krátký nácvik, s vyvenčeným, ale nepříliš unaveným štěnětem. Není účelem pejskovi výstavní postoj znechutit, naopak, udělat z toho pro něj zábavu a něco, co když správně udělá dostane i  malou odměnu. Žádejte členy rodiny, aby se přišli také podívat, sáhli několikrát na štěně při výstavním postoji, zvedli třeba nějakou končetinu, nezapomněli na štěně laskavě mluvit. Dbejte bezpečnosti, aby Vám štěně nespadlo ze stolu!!! Proto je dobré, aby bylo trochu unavené předtím, než ho postoji budete učit, třeba po procházce, nebo předchozí hře. Výsledky se dostaví rychleji, než když budete nutit štěně stát, když se právě probudilo, nebo lítalo po zahradě, nebo kolem stolu a předejdete také úrazu. Štěňata šicu bývají velmi temperamentní a hbitá.

Výstavní postoj je dobré trénovat před začátkem česání, rovněž po jeho skončení.Na konci nezapomeňte psa vždy pochválit a  tak také odměnit.Tím, že údržba srsti výstavního jedince je častá, bude také tak často probíhat nácvik výstavního postoje a při samotném vystavování v kruhu pak Vašeho pejska nic nepřekvapí.

Již z jiných článků je patrné, že kromě laskavého přístupu, trpělivosti a pravidelnosti Vás čeká prakticky trvalá práce s Vaším pejskem pro zdokonalování jeho předvádění, ale také pro trénink VÁS samotných, abyste ztratili ostych a hlavně nervozitu ve výstavním kruhu, která se na vašeho psa pak přenáší.

 

Text: Jarmila Podzemská