Mladý vystavovatel

Na svůj úplně první Junior handling si pamatuji stále. Zvítězila jsem na národní výstavě v Mladé Boleslavi v roce 2002, kde jsem poprvé soutěžila s 9měsíční fenou Shih-tzu Ich.Prime Moon Bohemia Acro „Prajminkou“, která mě pak provázela junior handlingem (dále jen JH) na většině výstav! Bylo mi tenkrát 15 let, takže jsem s JH začínala mnohem později než jiné děti, které soutěží už v mladší kategorii. Na výstavy jsem jezdila již mnohem dříve, ale soutěž mladých vystavovatelů mě nijak nelákala, protože jsem vystavovala naše psy ve výstavním kruhu. Ale první účast v JH a první vítězství mě přivedlo k tomu, že bych to mohla zkusit i dál. V roce 2002 jsem se účastnila celkem 4x – dvakrát jsem zvítězila a 2x nepostoupila do finále. Takový rozdíl proto, že jsem o ničem, co se v JH dělá, neměla ani ponětí. Tedy, věděla jsem, jak vystavovat psa, že se nikdy nesmím dostat mezi psa a rozhodčího i základní figury, ale pokud se rozhodčí zeptal na teoretickou otázku, odpověď sem neznala. Nicméně vystavování mě velmi bavilo a JH se mi zalíbil natolik, že jsem přes zimní výstavní pauzu od kamarádů vyzvěděla, jaké jsou nejčastější otázky, prostudovala časopis Pes přítel člověka, kam paní Tichá psala své rady, a novou výstavní sezónu 2003 jsem zahájila hned na první výstavě v Brně třetím místem. Na české výstavy jsme občas vyráželi oba dny, ale pokud ano, v sobotu jsme vystavovali Německé ovčáky, což není plemeno nejvhodnější pro začátečníka v soutěži mladých vystavovatelů. Účastnila jsem se tedy soutěže JH jen v neděli se svou Prajminkou. Dařilo se nám skvěle a na všech následujících výstavách jsme vždy stály na stupních vítězů! V polovině výstavní sezóny mi náš kamarád Patrik Panýrek nabídl, že pokud bych chtěla soutěžit oba výstavní dny, mohu si v sobotu půjčovat jeho Drsnosrstého foxteriéra Banto Star Franke „Banta“. Jeho nabídku jsem s radostí přijala a chci mu za ni znovu moc poděkovat, a také za to, že na následující výstavy mě v sobotu bral s sebou, pokud jsme tam nejeli celá rodina. Také díky Patrikovi a jeho Bantíkovi jsem z 15 účastí v JH na českých výstavách stála 14x na stupních vítězů (7x první místo, 5x druhé místo a 2x třetí)!!! A tak se stalo to, co by mě nenapadlo ani v nejtajnějších snech...stala jsem se vítězem II. věkové kategorie i absolutním vítězem a čekala mě v březnu následujícího roku cesta na prestižní CRUFT, kde jsem reprezentovala Českou republiku na Mezinárodním finále Junior handlingu! Během roku 2003 jsem také soutěžila několikrát na Slovensku, v Chorvatsku a Slovinsku. V těchto zemích jsem mnohokrát zvítězila ve své kategorii a 5x jsem se stala Nejlepším mladým vystavovatelem výstavy. Byla jsem také přihlášená na Evropskou výstavu v Bratislavě v tomto roce, ale do předkola, které bylo vypsáno do 14hodin, jsem po vystavení svých psů přišla ve 13:30 a bylo již pozdě. Přestože jsem nesoutěžila na dalších velkých výstavách, za jeden z největších úspěchů považuji vítězství na Středo-východo Evropské výstavě v roce 2003.

Cesta na CRUFT se stala mým splněným snem, ale bohužel nesplnila všechna moje očekávání. Dopoledne dne 4. března 2004 jsme spolu s maminkou nasedaly do letadla směr Anglie. Po poměrně krátkém letu a přesedání v Bruselu, jsme odpoledne přistáli na velkém letišti v Birminghamu, kde jsem dle pokynů od sponzora zavolala hotelové taxi. Bohužel to byly jediné pokyny a rady, které se týkaly naší cesty a mé účasti v Mezinárodním finále... Po ohlášení v recepci, jsem obdržela obálku s plánem na následující víkend. Před námi byla slavnostní večeře a uvítání všech 32 junior handlerů z různých koutů světa. Všichni jsme se postupně vystřídali u mikrofonu a představili se nahlas všem. Poté následovalo rozdávání dárečků, první potíž. Nikdo mi neřekl, že mám pro ostatní vystavovatele přivézt dárky! Takže mezitím, co se všichni navzájem poznávali a předávali si malé upomínkové dárečky, většinou vystihující jejich zemi (zástupkyně Holandska rozdávala malý kousek sýra, byly tu také propisky a špendlíky s logem kynologického klubu té které země apod.), já seděla u stolu s rukama v klíně. Na štěstí v tom neštěstí také zástupce Chorvatska, který seděl shodou okolností u našeho stolu, neměl nic, ale ze zcela jiného důvodu – jeho kufr s dárky nevyložili v Birmingamu. Někteří junior handleři nám přinesli své dárky, ale mnozí si asi řekli „nic nedostanu – nic nedám“ a dárečky jen vyměňovali. Pak následovala večere a skvělá zábava u našeho stolu, takže na potíž s dárky se rychle zapomnělo... Následující den byl pro všechny odpočinkový. Měli jsme zajištěný zdarma vstup na výstaviště, takže ho mnozí strávili právě tam. V sobotu byl na programu trénink ve finálovém kruhu a tak po skončení závěrečných soutěží mělo nastoupit všech 32 handlerů do kruhu! Ano mělo jich nastoupit 32, ale nastoupilo jen 31! Beze mě! Vůbec sem nechápala, proč mi stále paní, která se o nás „starala“, nechce do kruhu pustit. Stále mi opakovala, že je to trénink pro zítřejší finále, na která já tam stejně nebudu! Myslela sem si, že jí špatně anglicky rozumím, protože jsem si to nedokázala nijak vysvětlit. Vysvětlení mi podala zástupkyně z Ruska, která se tam stala mou kamarádkou, a která přicestovala s ředitelkou školy pro mladé vystavovatele. Ta doprovázela nejlepšího handlera Ruska již po čtvrté, takže znala, jak tu vše chodí! Moje letenka zpět domů byla objednána na neděli 11hodin dopoledne a finále soutěže bylo na programu až od 14hodin! To byl celý kámen úrazu! Sponzor mi objednal a zaplatil letenku na dobu, kdy ostatní ještě soutěžili a odlétali domů až v neděli večer a mnozí až v pondělí. Takže jsem nemohla na zmiňovaný trénink, abych nepletla zástupkyně Kanady, která byla přede mnou, a Dánska, stojící za mnou, když tam pak na samotné finále nebudu. Tím pro mě skončily naděje na jakýkoli úspěch ještě dřív, než mohly začít! Neočekávala jsem, že bych se umístila mezi nejlepšími třemi, nemyslela jsem ani na užší výběr, protože zde bylo mnoho skvělých handlerů, ale Česká republika neměla svého zástupce v nedělním finále, kdy už sice bylo o vítězích rozhodnuto, ale všichni se představovali přítomným divákům a rozhodčím. Všichni jako vítězové a nejlepší mladí vystavovatelé své země. Samotná soutěž probíhala v neděli od rána, kdy po příchodu na výstaviště, nám byli určeni psi, kteří nás budou provázet prvním a třetím kolem soutěže. Každý handler si mohl spolu s přihláškou, kterou odesílá sponzor, napsat tři plemena, která by mu nejvíce vyhovovala, a pořadatel se pak maximálně snaží jedno z plemen handlerovi přidělit. Já do přihlášky žádala o Fox teriéra nebo Vipeta, protože zde byl seznam takzvaných „zakázaných plemen“, mezi něž patřili například Shih-tzu, Lhasa Apso, Afghánský chrt apod. Plemena, která si handler do přihlášky napsat nemohl, protože by nebylo možné je pořadateli od chovatelů zajistit. V sobotu ráno jsem tedy dostala 9letou fenku Hladkosrstého foxteriéra „Mady“. Mady byla pohodová stará dáma, která již s mladými vystavovateli soutěžila v minulých ročnících. Myslím, že jsme si padly do oka, protože já volila pomalé tempo, které Mady vyhovovalo, a ona mi to oplácela nekonečným perfektním stáním, během toho, co soutěžili ostatní. Mnoho handlerů soutěžilo s Pointery, bylo zde několik pudlů různých velikostních rázů, několik dalších teriérů, Welsh corgi,  Sibiřský husky aj. První kolo zahájil každý se svým psem na posouzení v postoji– malá plemena na stole, kde si je rozhodčí osahal a prohlédl z několika stran. Pak následovalo tam a zpět a kolečko. Než se vystřídali všichni, uběhlo mnoho desítek minut. Pak všichni opustili kruh a v přípravném kruhu nám vyměnili psy. Já dostala Výmarského ohaře krátkosrstého jménem „Wafertee“. Byl to opak Mady – mladý energický pes, kterého byla radost předvádět. Ve druhém kole dělal každý trojúhelník. Mou Mady dostal hoch z Japonska, který ji příliš škrtil vodítkem, takže jejich společné vystoupení nebylo příliš povedené. Ve třetím kole jsme si vzali zpět své psy a znovu nastoupili do kruhu. Následovalo společné předvedení v kruhu a rovnou užší výběr. Jak jsem již zmiňovala, bylo zde několik opravdu vynikajících vystavovatelů. Moje favoritka byla domácí junior handlerka s královským pudlem nebo zástupce Malty s plemenem basenji. Ani jeden z nich se však do výběru 7 nedostal. Následovalo ještě předvedení tam a zpět 7 vybraných handlerů, bohužel nemohu napsat 7 nejlepších...Ostatní jsme stáli po obvodu kruhu a čekali na verdikt rozhodčího - Svend Loevenkjaer, Dánsko. Třetí místo zástupce Dánska! Mnohé to překvapilo, protože 18leté slečně se v kruhu při předvádění vyvenčili postupně oba předvádění psy. Druhé místo pro rovněž 18letou dívku z Kanady s Pointerem, která s tímto velkým plemenem chodila velmi pomalu, protože jí dlouhá úzká sukně nedovolila větší kroky. A první místo pro USA a slečnu Melanie Cotter rovněž s Pointerem. Předvedení této dívky bylo velmi pěkné, jen se několikrát během předváděných figur dostala do pozice mezi svého psa a rozhodčího, což je základním pravidlem pro JH a velká chyba. Po vyhlášení vítězů a fotografiích jsme spěchaly pro svá zavazadla a na letiště, protože naše letadlo odlétalo za pouhou hodinu...

V roce 2004 jsem se ještě několikrát zúčastnila soutěže mladých vystavovatelů, opět s úspěchem, ale ten se v Čechách neodpouští... A tak po mém sobotním umístění ve finále na MVP České Budějovice v dubnu, za mnou přišli pořadatelé výstav, že pokud je mi již 17 let, nesmím se soutěže dále zúčastňovat! Ano, 17 let mi bylo v únoru tohoto roku, ale kde je chyba, protože v roce minulém i tomto soutěžilo několik vystavovatelů ve věku 17 let?! Chyba byla v tom, že na ostatní si nikdo nestěžoval, takže mohli soutěžit dál, na mě v tomto směru byla podána stížnost, takže já soutěžit už nemůžu! Samozřejmě mě to velmi mrzelo, ale život šel dál, já i nadále vystavovala naše psy, kteří měli vždy před soutěží junior handling přednost! Nejprve vystavení v kruhu a pokud byl čas, šla jsem na JH, takže jsem často přiběhla těsně před koncem předkola. Tomu všemu byl teď díky několika závistivým lidem konec. Byla jsem ještě přihlášená na několik soutěží JH na výstavách, které měly datum uzávěrky ještě před MVP v Budějovicích, ale na žádnou z nich už jsem nešla, proč si přidělávat problémy, to za to přeci nestojí! Ale některým to nestačilo a toto nechápali. Tak přišla další stížnost, že mě mamka podvodně přihlašuje dál na soutěž mladých vystavovatelů, protože stvrzuje svým podpisem přihlášku pro psa, na které je i tato soutěž, přestože účast mám již zakázanou! Vším se začal zabývat právník Českomoravské kynologické unie, který podal vysvětlení pravidel. Mladší kategorie 9 – 13let, po dovršení 13 roku věku je ale nutno soutěžit ve Starší kategorii 13 – 17let, včetně 17 roku věku, tedy až do dne před dovršením plnoletosti. Taková jsou oficiální pravidla pro Junior handling, protože i na Cruft soutěžilo několik 18letých handlerů, kteří svou kategorii vyhráli právě, když se účastnili během jejich 17 let. S tímto vysvětlením mi právník také poradil, ať si na ty, kteří mi neoprávněně soutěžit zakázali, stěžuji. Proč? Přidělávat sobě i ostatním starosti?! To jsem rozhodně nechtěla. Začala jsem tedy pro svou vlastní radost znovu soutěžit mezi mladými vystavovateli, bez jakékoli naděje na úspěch v celoroční soutěži, protože mi během roku „uniklo“ mnoho výstav. Celkem jsem za celou výstavní sezónu stála u nás 7x na stupních vítězů a přesto jsem skončila na krásném 2.místě ve II. věkové kategorii jen o 5bodů za vítězkou. V zahraničí jsem se zúčastnila jen 2x na Slovensku (dvakrát první místo + nejlepší ml.vystavovatel výstavy), 3x ve Slovinsku (dvakrát nejlepší ml.vystavovatel výstavy) a jednou v Chorvatsku třetí místo.

Kariéru Junior handlingu jsem zakončila vítězstvím na MVP Trenčín. Vše jsem dělala pro svoji zábavu, protože mě předvádění psů bavilo a baví! Co nejvíce jsem se snažila soutěžit s vlastními psy, nebo s těmi, které znám a již jsem je předváděla. Podle mého názoru není nic horšího než shánět na výstavě cizí psy, když mám možnost si vzít vlastního, jen proto, že se chci předvést s tím kterým plemenem. Jen u psa, kterého znám, vím, co můžu od něj čekat, a při nějaké chybě to může každý vyčítat jen sám sobě... Přesto někdy není jiná možnost, než si psa vypůjčit. Já sama jsem několikrát soutěžila s "cizím" psem a velice děkuji ochotným majitelům za jeho půjčení:-)

Několik fotek...some photos

Nyní zkouším Senior handling - dospělý vystavovatel a myslím, že také s úspěchem, neboť jsem již 10x stála na stupních vítězů, 6x dokonce na stupínku nejvyšším, jak můžete vidět i na fotografiích! Na mezinárodní výstavě v Litvě jsem vyhrála skupinu profesionálních handlerů a celkově jsem se stala druhou nejlepší handlerkou výstavy ze 70 handlerů!